O armádě II

Být v základní vojenské službě v době kolem roku 2001 bylo, jako bych se vrátil do doby Františka Josefa

Prvním měsícům na vojně se říkalo přijímač. Během té doby bylo dobré se naučit rozlišovat mezi mazáky, tj. vojáky, kteří už měli přijímač za sebou, a zobáky neboli myšáci, kteří ještě ne. Toto rozlišování bylo základním rozlišením pro kvalitu života v kasárnách a pro mnohé určitě i pravidlem pro pohyb vesmírných těles po obloze. Myšáci od rána do večera mysleli jen na to, aby už se stali mazáky a také mohli někoho konečně komandovat. Dále do toho vstupovaly gumy – tak se říkalo vojákům z povolání. Jednotlivá kasárna údajně fungovala podle toho, zda je tam gumárna nebo mazárna, podle toho zda více nepříjemností způsobovali vojáci z povolání nebo mazáci. U nás byla asi naštěstí gumárna, nesetkal jsem se se situacemi, kdy by nějaké rozkazy mazáků šly pod lidskou důstojnost. To spíše někteří důstojníci a poddůstojníci se chovali nedůstojně, ale to dělali sami od sebe. Myslím si, že termín důstojník je trochu zavádějící. Poddůstojník už bylo trefnější, někteří opravdu šli pod svou důstojnost.

Dále bylo důležité, v jaké ročním období myšák nastoupil do přijímače. A protože se na vojnu chodívalo na rok, tak v tomtéž období byl i den, kdy voják opouštěl kasárna a šel do civilu. Koneckonců identita s příslušným ročním obdobím určovala, kdo je mazák a úroveň mazáctví. Písně s ročním obdobím v názvu nebo v refrénu byly hodně oblíbené. Ivana Mládka by určitě potěšilo, když by se dověděl, že někteří mazáci nutili myšáky zpívat „Nejkrásnější období je patrně podzim“.

Na přijímači byly kouzelné vyučovací hodiny. Na nich jsme vojáky z povolání prakticky neviděli. Jakákoliv činnost se totiž vždycky dala delegovat níže. Nás tedy vyučovali mazáci nejnižší úrovně, tzn. jaro bylo vyučováno zimou, která nastoupila tři měsíce před námi. V době vojny jsem měl za sebou praxi učitele na střední i vysoké škole. Jeden plachý chlapec, který měl příslušné znalosti na 5 minut vyprávění, s námi třeba vyfasoval celé dopoledne. Zpočátku to párkrát zopakoval, pak ale zjistil, že hierarchie kupodivu funguje, tak s posilujícím sebevědomím čím dál více času trávil pérováním a povyšováním se. Důvodem bylo i množství zkratek, které se v tomto prostředí vyskytovalo. Například „Ty nevíš, zde je RZVS? To jsi tedy pěkný pitomec.“ Lákavá představa byla vymyslet si vlastní zkratku a jejím důsledným používáním do tohoto zanést trochu vzrušení.

Nečekaný byl tamější přístup k úklidu ve skříňkách s oblečením. Čekal jsem, že nás budou nutit skládat oblečení do komínků. Nicméně to ještě nebyly vynalezeny kartónky. Když nás to mazáci nutili koupit, myslel jsem zpočátku, že se jedná o srandu nebo jen o nějakou další příležitost ke šmelině. Pár dní na to o tomto vynálezu mluvil i nějaký velitel z povolání, který to prezentoval jako nástroj, který pomůže udržet skříňku s oblečením úhlednou. Co to bylo? Pár prkýnek nařezaných na vnitřní šířku skříňky. Do tohoto prkýnka se „obleče“ tričko či jiná část oděvu. Do skříňky se prkýnko s tričkem naaranžuje tak, že je z trička vidět jen zelený obdélník. Úklid pak spočíval v tom, že přední strana skříňky byla z větší části zaskládána těmito oblečenými prkýnky. Co bylo za prkýnky, už nikoho nezajímalo. Jeden spolubojovník tam chtěl mít třeba žáby. V prvních dnech jsem pokaždé, když jsem takhle upravenou skříňku viděl, jsem se musel smát – samé nepřirozené obdélníčky. Mohlo by se to ještě vylepšit tím, že si koupí vyztužený plakát, který jen do skříňky úhledně napasuje. Faktem bylo, že někteří mazáci se nám pokoušeli prodat i upgrade. Byly to tři čtyři části oděvů s kartónky svázané vzadu lepicí páskou. Zkrátka takový špunt mezi přihrádky. Geniální.

Ještě k té hierarchii – mazáci mohli mít 4 hodnosti, ty se zapisovaly v podobě počtu puntíků na nějakou část oděvu. Nejnižší byl vojín, pak svobodník, poté desátník a nakonec četař. Vojáci z povolání měli vždy vyšší hodnosti, počet těchto hodností šel do desítek. K čemu jsou hodnosti dobré, jsem také nikdy moc nepochopil. Existují asi proto, že kdyby během bojů nějakých x velitelů nepřátelé picli, tak aby bylo ihned zřejmé, kdo má být novým velitelem. Anebo kvůli ješitnosti, aby při potkání se dvou vojáků bylo jasné, kdo má koho pozdravit jako první. Myslím, že je to praktická věc, měli bychom něco podobného zavést i u nás v obci, byl by v tom konečně pořádek.

Další praktická věc se týkala hygieny. S holicím strojkem jsem už dopředu nepočítal, překvapilo mne jen to, že nám zakážou i pěnu na holení ve spreji. Nafasovali jsme tuhé mýdlo, které se musí rozkvedlat štětkou v horké vodě. Nejsem si jistý, co je pro polní podmínky vhodnější, teplá voda tam bude určitě za každým stromem. Když už jsem u toho stěžování, tak fantastická byla sprcha. Dle nějakého výnosu jsme měli nárok na sprchu 1x za týden a toho se naši velitelé drželi. U každého zařízení, ať to byla sprcha nebo mandl, měl službu nějaký mazák a ten myšáky bez nějakého jiného mazáka nebo úplatku dále nepustil. Myslím, že je to praktické opatření pro zvýšení disciplíny a úcty k jiným lidem. Domluvím se s manželkou a se svým vedoucím v práci na tom, že to budeme dodržovat a tím se budeme navzájem více respektovat. Možná by se to hodilo zanést i do firemního etického kodexu. Obliba naší firmy pak určitě stoupne. A taky se těším, jak uvidím lézt manželku do umyvadla. Několikrát jsem totiž viděl nějakého naháče, jak se vsoukal do koryta v umývárně a drhnul se tam, kam jsme obvykle plivali pěnu ze zubní pasty.

Dalším parádním mazáckým zvykem bylo nadužívání čísel. Staří mazáci si dodávali svou vážnost celodenním papouškováním jednoho čísla. To znamenalo, kolik dnů předpokládá, že mu zbývalo do civilu. Ve výjimečných případech se staří mazáci navzájem zdravili písněmi. Pamatuji si „Holky za padesát..“ a „Už len 22 dní“. Ve většině dnů se zdravili dost bez fantazie - jen číslem. Zkusím to navrhnout našemu finančnímu odboru, že by se zdravili výsledkem uzávěrky či aktuální cenou akcie. To uznávám, to praktické je. Zkrátí se čas nesmyslným zdravením a ještě se člověk něco dozví.