Základem bojeschopnosti každé armády je absolutní disciplína, naprostá podřízenost veliteli a obrovská pokora.

Za armádní výkvět se považují američtí NAVY SEALs. Doporučuji si najít na internetu záznamy z jejich výcviku. A že ho takový mají, jsou tak mimořádní.

Vojna není kojná, na mne řval mazák, když jsem běžel v masce na nitranskou "Kalvárii" a málem se vysílením pozvracel.

. I za takové lekce jsem vděčný, že jsem se naučil pokoře, vytrvalosti a sebedisciplíně, díky tomu považují svůj život za úspěšný po všech stránkách. Nemuselo to být dva roky, ale nelituji.

A k čemu taková mimořádnost je? Problémy se snaží řešit násilím a to plodí jen další násilí. Kojnou jsem neměl, takže to nemůžu srovnat. O zbytku vojny určitě pár blogů ještě napíšu, pro praktický život jsou tyto zkušenosti absolutně nepoužitelné. Možná tak pro cucáka, který tam jde před dvacítkou, ale to mu běžná práce dá efektivněji než buzerace pro nesmysly. Koneckonců pozvracet se můžu i z příjemnějších věcí.

Moc to dramatizujete. Po 15 letech má každý z vojny jen legraci.

A po takových 45 letech návratu z vojny začíná člověk pochybovat o tom, zda v nějakých ozbrojených silách vlastně vůbec někdy sloužil a nebo zda se mu to jen zdálo - (pro úplnost já jsem šel do civilu v březnu 1971)...

Tak já ty pochybnosti zatím nemám (návrat 1975 jako absík).

Doufám, že ten blog aspoň trochu pošimral bránici, chtěl jsem to psát jako srandu. Překvapilo mne, že někdo dnes vyzdvihuje naprostou podřízenost veliteli. Asi to hold někteří potřebují. Tak se za to dramatizování omlouvám...

Podřízenost veliteli je na vojně naprostá samozřejmost.

Ale, učili jsme se, že "nelidské" rozkazy můžeme odmítnout.

Nikoli však třeba "v řad nastoupit".

Hold – pocta, projevení úcty,

Holt – konstatování (nějakého faktu) ve významu „už to tak je...“

To jen tak pro pořádek, když už používáte slova, kterým nerozumíte.